Diabetes, laicky řečeno cukrovka, je označení pro nemoc, kdy má člověk vysokou hladinu krevního cukru glukózy. Tato tzv. hyperglykémie je škodlivá. Není ale cukrovka jako cukrovka. Celkem má cukrovku v České republice zjištěnou téměř milion lidí. Cukrovka se dělí aktuálně do čtyřech skupin.

Nejčastější je tzv. cukrovka 2. typu. Tato choroba vzniká tak, že nejprve tělo hůře odpovídá na hormon inzulín. Ten vyrábí tzv. bety buňky slinivky břišní. Hlavní funkcí inzulínu je, že umožňuje vstup glukózy z krve do buněk. U diabetu 2. typu se situace často výstižně přirovnává ke klíči a rozbitému zámku. Tělo člověka to řeší tak, že beta buňky snaživě vyrábí více inzulínu. Pak už jsou ale jednoho dne jejich možnosti vyčerpány a produkce inzulínu začíná pomalu, ale jistě klesat. Základem léčby tohoto typu diabetu je dieta, režimová opatření a léky. Základním lékem je tzv. metformin, který se podává ve formě tablet. Často ale dojde i na inzulín a je dobře zbytečně dlouho nečekat. Inzulín není trest, ale velká pomoc pro zbývající beta buňky a platí tvrzení – „každá zachovaná funkční beta buňka je dobrá“.

Druhou nejčastější formou diabetu je tzv. diabetes 1. typu. Ten vzniká na úplně jiném podkladě. Chybí zde pomyslný klíč tj. inzulín. Inzulín chybí proto, že není, kdo by ho produkoval. V případě diabetu 1. typu totiž tělo omylem zničí vlastní beta buňky. Konkrétně jsou zničeny imunitním systémem a tento typ diabetu patří mezi tzv. autoimunitní onemocnění. Tady je zase trefné přirovnání imunitního systému k ostrému hlídacímu psu. Imunitní systém nás totiž chrání před různými zevními (infekce), ale i vnitřními nepřáteli (zhoubné bujení). V případě autoimunitního onemocnění ale pes omylem „kousne“ vlastního majitele.

V případě diabetu 1. i 2. typu se na jejich vzniku sice podílí genetická predispozice, ale uplatňují se i faktory zevního prostředí.

Třetí skupina se nazývá „ostatní specifické formy diabetu“. Patří sem například geneticky vázané formy diabetu, kdy je problém v jednom genu majícím vztah k metabolismu glukózy. Tyto formy diabetu mají riziko pro potomky 50%. Dále sem patří například diabetes vyvolaný léky (léčba kortikoidy). A ještě další méně časté formy diabetu.

Čtvrtým typem diabetu, který je dočasný, je tzv. gestační diabetes neboli těhotenská cukrovka. Mechanismem vzniku má blízko k diabetu 2. typu. Je ale vyvolána těhotenskými hormony, které mimo jiné zhoršují odpověď těla na inzulín. Žena po porodu musí být dále sledována, protože má vyšší riziko, že se v jejím dalším životě objeví již cukrovka permanentní, nejčastěji diabetes 2. typu.

Vždy se musíme snažit dosáhnout co nejlepších glykémií. V případě léčby inzulínem a léky, které zvyšují u pacientů s diabetem 2.typu zbytkovou sekreci vlastního inzulínu (například sulfonylureové deriváty), se tak musí ale dít bez zvýšení rizika vzniku závažnější hypoglykémie (příliš nízká hladina krevní glukózy).

Dosažení normoglykémií je potřebné u prvních třech vyjmenovaných skupin z hlediska prevence vzniku a rozvoje chronických diabetických komplikací. Ty vznikají na základě postižení malých i velkých cév. Mezi komplikace vznikající v důsledku postižení malých cév patří diabetická retinopatie (retina znamená sítnice), nefropatie (postižení ledvin) a neuropatie (postižení nervů). V případě velkých cév se jedná o urychlenou aterosklerózu (kornatění cév), v jejímž důsledku pak hrozí například srdeční infarkt či cévní mozková příhoda. Výsledkem kombinovaného postižení malých i velkých cév je pak komplikace zvaná „diabetická noha“. Pacientky s gestačním diabetem se chronických komplikací nemusí obávat. Ale i u nich je kompenzace diabetu nesmírně důležitá s ohledem nejen na jejich zdraví, ale i na zdraví miminka.